úterý 1. července 2014

Robert Šalanda: "Nemrkej nebo to prošvihneš"



Je to vtip? Urážka? Nesmyslný výrok nebo zenový koán? Robert Šalanda se pohybuje na hranici všech možných myslitelných významů. Tím, že výrok vytrhne z jeho původního kontextu, mu dodává větší důležitosti a určité absolutnosti. Jakou váhu mají slova, která vyslovujeme? Kolik z nich je jen výplní a kolik z nich bychom řekli, kdybychom věděli, že zůstávají „na věčnost“, že budou „tesány do kamene“, zdobit stěny chrámů nebo plnit obsahy „nesmrtelných“ knih? A vy? Máte svá vlastní „moudra“, která si někdy připomínáte? Nebo si naopak někdy vzpomenete na nepříjemná a absolutní slova, která byste už raději nechtěli nikdy znova slyšet?
Nemrkej nebo to prošvihneš“ je výrok, který Robert Šalanda objevil na internetu. V kontextu sakrálního prostoru Kapličky se můžeme zamýšlet nad jeho významy. Obsah se volně přelévá z lehké ironie do varování. „Nemrkej“ může znamenat „soustřeď se“, „zastav se“, „uklidni se“... Možná i odkazuje na dobu, která ho vytvořila. Neustálé těkání a přenášení pozornosti, nestálost, nejistotu nebo nervozitu.
V Bibli čteme „Na počátku bylo Slovo (…) A to Slovo bylo Bůh“. Je to biblický pohled na sílu a význam slova. Slova, jsou tím, čím lze realitu vytvářet. Slovo nám může pomoci realitu uchopit, realitu dílčím způsobem pochopit. Slovo nás ale také může mást a „skutečnost“ zakrývat.
Nemrkej nebo to prošvihneš“ ukazuje i na lidský strach, že je možné něco prošvihnout... Něco, co je pro nás důležité. A nemusí to být jen velké zázraky. Prošvihnout lze i každodenní „všednost“. A to, když zapomeneme, že jí tvoříme každým pohybem, gestem, pohledem nebo Slovem.
Zdeňka Morávková








Zbyněk Riedel: všechna fota; kromě "pohled na krajinu" od Ondřeje Valy

Robert Šalanda (1976) je absolventem ateliéru prof. Jiřího Sopka na pražské Akademii výtvarných umění (2002).


Ústředním zájmem jeho práce je malba, přestože se také zabívá dalšími médii jako jsou instalace, nebo menší trojrozměrné objekty. Aktuálně se mezi inspirace pro jeho náměty řadí prvky odvozené z typografie, abstrahovaných znaků a lingvistiky. V mnoha dílech se opakovaně objevují slova či fráze vytržené z původního kontextu, se zvláštním zřetelem na jemnou ironii. Mezi poslední projekty na nichž Šalanda prezentoval svou práci, patří výstava v galerii Entrance, galerii 35m2, MeetFactory (společně s D. Zahoranským), INI Gallery, Galerii 207, nebo tzv. Situace v Galerii Pavilon. 
V roce 2011 absolvovat residenční pobyt na ISCP v New Yorku. Je spoluzakladatelem galerie SPZ (2011). Od roku 2012 působí jako pedagog ateliéru malba na škole současného umění Scholastika.

neděle 2. února 2014

Z vernisáže "Pomíjivost a věčnost" Ivy Svobodové a autorské čtení Járy Rudiše
























foto: Filip Svoboda a Zbyněk Riedl


"Pomíjivost a věčnost" Ivy Svobodové

Portrét mě zajímá nejen jako realistická studie, ale spíše jako studie psychologická. Pomocí tváře člověka se pokouším vyjádřit jeho vášně, obavy, touhy, vztahy... Člověk má ovšem kromě tváře, kterou vystavuje světu, i vnitřní skryté tváře. O některých nemá ani potuchy a ty pak vyplavou na povrch v nečekaných situacích.“

Pro realizaci svých myšlenek a pocitů vybrala sochařka Iva Svobodová (1976) dva materiály, ušlechtilé SKLO a běžně používanou SÁDRU. To, co oba materiály spojuje je jejich tekutost. Je to nejprve neurčitý materiál, různě tvárný, který k tomu, aby promluvil, potřebuje jasnou formu, v které nakonec tuhne do nehybného a definitivního tvaru. Tekutost obou materiálů můžeme chápat třeba jako obraz duše, která hledá vtělení do konkrétní lidské formy existence. Metaforu duše pak ještě více podporují plastiky odlité pouze ze skla, které je pevným i křehkým materiálem zároveň a které je navíc průhledné. Tváře Ivy Svobodové jsou zastaveným okamžikem velice krátkého, někdy jen vteřinového stavu, momentální emoce, jsou fascinujícím kontrastem mezi tvrdostí a pevností materiálu a pomíjivostí a neuchopitelností toho, co zobrazovaná osoba prožívá. Některé tváře vyzařují klid a kontemplaci, jiné jsou zasažené křečí a děsem aktuálního prožitku. Pro někoho může být takové zobrazení něčím nepatřičným, extrémním a možná i ďábelským. V kontextu sakrálního prostoru Kapličky se nám nabízí otázka po tom, co je to ďábel. Iva Svobodová svým citlivým zpracováním ukazuje, že to není neosobní vzdálená síla, která by byla mimo tento svět, ale že je to může být poloha každého člověka, který se ocitne v sevření něčeho, co už nedokáže ovládnout. I když by možná chtěl...

Některé tváře jsou jen torzem. Jsou sami do sebe ponořené a jen malá část jich vystupuje na povrch stěny. Je jen na nás, zda si jejich emoci vyložíme jako stav, který se teprve vynořuje nebo už naopak mizí do nerozlišitelně rovné stěny neutrality. Je tato rovná stěna ideálem existence? Životem bez výkyvů? Nebo je spíše metaforou smrti, která pojme a přijme jakoukoliv bolest i radost a rozpustí ji v sobě v pohlcujícím tajemství?

Tváře Ivy Svobodové nám kladou otázku, zda některý z našich momentálně prožívaných stavů, pocitů a prožitků zůstává „na věčnost“ nebo zda se všechny roztříští na tisíce drobných střepů, když dopadnou na dno země. A co z toho byste radši?

Zdenka Morávková


pondělí 27. ledna 2014

Srdečně zveme na vernisáž Ivy Svobodové

Vernisáž hudebně doprovodí Veronika Vlčková.
A literárním čtením obohatí Jaroslav Rudiš.
Těšíme se na vás!

V sobotu 1.2. od 16 hodin!





středa 4. prosince 2013

"Narození" od Aničky Sypěnové

Srdečně zveme na výstavu jednoho obrazu! 
 Dílo bude k vidění do Nového roku. Po domluvě s autorkou díla, jsme se rozhodli obraz nezveřejnit zde. Chceme tak podnítit všechny zvědavce a poutníky, aby šli za originálem. Ideální čas je odpoledne. Vyrazit za světla a odcházet v polotmě. Máte-li chuť, vezměte svíčky a zanechte světlo ;) Web Aničky Sypěnové: http://www.annanas.cz/




sobota 30. listopadu 2013

Vernisáž Anny Sypěnové - "Narození"



Milí přátelé,
srdečně zveme na vernisáž a společné zastavení u příležitosti začínajícího Adventu.

Obraz "Narození" vystaví úžasná malířka Anička Sypěnová. Někteří znáte její velkoformátové obrazy mraků z ekocentra Rychleby. Podívat se na její tvorbu můžete zde: http://www.annanas.cz/

Od 16 hodin v Kapličce v Zálesí...
"Ve sněhu... umění, narození, zpěv, koláčky, výhledy do kraje, svařák, tma, svíčky, ticho..."